HistorieVelká Kunratická

Historie závodu Velká Kunratická

Tento známý a oblíbený pražský závod vznikl v roce 1934 jako klubový závod Vysokoškolského sportu Praha, konaný na ukončení sezóny. V té době se v listopadu ještě nezačínalo, jako dnes, hlavní přípravné období, sezóna končila. Odpočívalo se a někteří přecházeli na čas ze hřiště do přírody. Vznik Velké kunratické úzce souvisel se studentským prostředím ve Strakově akademii, kde bylo i hřiště VS. Závod byl intimním klubovým podnikem, začínajícím během, pokračující fotbalem a posezením v zahradě restaurace Ve Mlýně. Účastnili se jej z počátku jen členové klubu a pozvaní hosté. Charakteristický byl veselý ráz tohoto setkání.

Trať s řadou přírodních překážek byla s velkou dávkou studentského humoru vybrána tak, aby se lišila od tehdy pořádaných přespolních běhů a aby umožňovala soupeření vyznavačů různých atletických disciplín i různých sportů. Záběru pomohla i příroda, když pro první část závodu připravila řadu terénních překážek a záludností. Druhá část trati už tolik složitostí neskrývá a umožňuje rychlý běh. Závod byl zpočátku téměř výhradně mužskou záležitostí. Kategorie běžců byly voleny podle disciplín, sportů a někdy i podle zaměstnání. Závodníci používali velmi pestré dresy. Podobně byly sestavovány i výsledky. Počet závodníků byl malý - do desátého ročníku nedosahoval padesátky. Základnou závodu byl kunratický mlýn, kde se závodníci svlékali a kde byly vyhlašovány výsledky. Organizace závodu byla oproti dnešku jednoduchá.

Při socialistických změnách v československé tělovýchově (tzv. sjednocení) v 50 letech došlo ke změnám ve složení kolektivů a tím i k poklesu zájmu o pořádání některých závodů. Velké kunratické se v té době spolu se zbytkem členů bývalého Sokola na Vinohradech ujala sekce atletiky městského výboru ČSTV. Kontinuita pořádaní se udržela, závod se stal závodem veřejným a ztrácel svou původní intimitu. Vznikaly další kategorie, byl zaveden start po dvojicích, účast rostla, závodu se účastnili přední atletičtí běžci, rostla popularita závodu i ohlas v tisku, k pořádání závodu byl již třeba početný sehraný tým.

V roce 1966 přebrali po TJ Bohemians technické uspořádání závodu oddíly atletiky a lyžování Spartaku Praha 4. V této době se celkový počet účastníků blížil tisíci. Velká kunratická byla již velkým a pořadatelsky náročným podnikem, zařazeným do plánu akcí městské sekce atletiky a prakticky stejným rozsahem kategorií jako dnes.

Postupně došlo k několika změnám, zpočátku byly vypuštěny kategorie malých dětí (obnoveny byly v roce 1974). Závod mužů v roce 1968 poprvé zahajovala kategorie veteránů VK, vznikla nová trať žen (1971) se strmým stoupáním proti hrádku a trať žáků a žákyň ml (1972). Se stoupajícím počtem účastníků přestával vyhovovat tradiční způsob práce rozhodčích. Pomohla iniciativa několika vyznavačů závodu v čele s dr. Dvořákem z jejichž popudu vznikl v roce 1972 organizační výbor při TJ Spartak Praha 4, složený z organizátorů a rozhodčích z jednoty i dalších složek. Zapojili se i učitelé a studenti z Fakulty tělesné výchovy a sportů UK.

Postupně došlo k řadě změn, vydávání rozpisu tiskem, k tištění plakátů, k požití elektronických startovacích a cílových hodin, k důsledné organizaci práce v koridoru a k počítání a vyvěšování předběžných výsledků na kuponech. Byly zavedeny přihlášky předem a výsledky se počaly třídit do věkových kategorií podle ročníků narození, nejdříve ručně, později počítačem. S rostoucím počtem závodníků byl v roce 1980 rozdělen závod na dvě samostatné části: první se startem a cílem u altánu a druhá se startem a cílem u lávky. Současně vznikla i nová trať žen a všechny tratě dostaly podobně náročný charakter jako trať hlavní kategorie.

Příslib záštity předsedy Mezinárodního olympijského výboru (MOV) pro 50. ročník při návštěvě 48. ročníku vedl k pečlivé přípravě, která trvala 2 roky. Její součástí byl i přechod na start po trojicích vyzkoušený v 49. ročníku. K závodu byla vydána ročenka a pamětní medaile, které veteránům předával předseda MOV J. A. Samaranch. Závod s rekordním počtem 9128 účastníků proběhl v upraveném a vyzdobeném prostoru v slavnostní atmosféře. Přes mimořádně velkou účast se podařilo zachovat regulérnost závodu i jeho tradičních hodnot.

Počet účastníků v 50. a 51. ročníku již značně překročil možnosti přírodního prostředí i prostoru závodu a působil problémy orgánům pečujícím o ochranu přírody i pořadatelům. Po řadě jednání se zvažováním různých možností včetně změny lokality nebo trasy závodu se dospělo k řešení s omezením počtu běžců běžících přes Hrádek na 3 500. Další podmínky pro konání závodu v chráněném území přibyly v roce 1985 a dalších letech.

Závod i pořadatelé omezení přizpůsobili, vznikla nová trať dorostenců mimo Hrádek, tratě a přístupné prostory se počaly vymezovat provazy apod. Péče o ochranu přírodního prostředí se stala nedílnou součástí pořádní závodu. Takto se konalo celkem sedm ročníků, z nichž v pěti překračoval ještě počet účastníků stále 5000. V letech 1990 a 1991 (57., resp. 58. ročník) počet účastníků již značně poklesl.

Přesto s rostoucím celkovým vytížením lesa zejména okolní zástavbou stoupl v 58. ročníku tlak na omezení rozsahu závodu a v 59. ročníku v roce 1992 byl povolením závodu omezen počet běžců běžících přes Hrádek na 500 závodníků a celkový počet na 2 500. Navíc bylo zakázáno použití treter s hřeby. Pořadatelé zvládli kritickou situaci na poslední chvíli rozdělením kategorie mužů na dvě - s Hrádkem a bez Hrádku a vypuštěním kategorií malých dětí. To vyvolalo nesouhlas rodičů a zákaz použití treter vyvolal patrně první protest v historii závodu.

Před šedesátým ročníkem skončila několikaletá stavební činnost u přístupu do prostoru závodu. Žádost o povolení (žádalo se každý rok znovu) byla doložena odbornými posudky a limit počtu běžců přes Hrádek byl pak stanoven na 1 500 a po třech letech snížen na dva roky na 1 300. Byla znovu obnovena účast malých dětí s přesunutím startu a cíle nad mlýn a při 61. ročníku tam byly přesunuty i kategorie mladšího žactva a starší žákyně byly přiřazeny na ženskou trať. To byly zatím poslední změna tratí, prostor u lávky se uvolnil a lávka, která byla na restitucí vráceném pozemku, byla později uzavřena. Pořadatelství závodu převzala od městského výboru TJ a v dalším roce atletický klub Spartak Praha 4, na který přešla i starost o finanční zajištění závodu.

Od 61. ročníku převzal účast na grafické úpravě tiskovin Petr Ďoubalík a jeho "pajďuláci" provázeli několik let rozpis i výsledky. Počaly se dávat vítězům i peněžité ceny. V 62. ročníku v roce 1995 došlo k větší změně ve sponzorování závodu. Po Sazce a řadě menších sponzorů přišla firma Knoll a v dalším ročníku i Nike a ovlivnili pořádání svými aktivitami, firma Knoll diagnostickým centrem a tiskovými konferencemi. Firma Nike ovlivnila 68. ročník grafickými úpravami tiskovin i prezentací svého zboží, plůtky s transparenty, bránou u hlavního startu a cíle apod. Prostory na hrázi rybníka se zcela zaplňovaly různými dalšími stánky.

Před 65. ročníkem v roce 1997 byl dán poprvé souhlas k pořádání závodu na pět let, limity počtu byly stanoveny na 1 450 běžců přes Hrádek a 3 000 celkem, což stabilizovalo podmínky pořádání závodu na delší dobu. V té době však již zájem o účast znovu vzrůstal, startovní čísla pro hl. kategorii se vyprodala již při přihláškách na Děkance. Během 67. ročníku se po devíti letech přiblížil celkový počet účastníků 3000.

Se stoupajícím počtem starších závodníků byly v 65. ročníku zařazeny věkové kategorie mužů přes 70 a žen přes 50 let a kategorie veteránek VK. Běžících veteránů VK stále přibývá v 69. ročníku jich bylo 326, což je 22,5% celkového počtu běžců na trati mužů. V průběhu let se změnila skladba vítězů závodu. Po tom, co dlouhá léta převládali na předních místech atleti se začali v posledních letech uplatňovat též orientační běžci. Rekord atleta Vlastimila Zwiefelhofera z roku 1979 je však stále nedostižitelný.

Mimořádný byl pro nepříznivé přírodní podmínky 69. ročník. Srpnová povodeň zaplavila a rozmáčela celé údolí, a způsobila pád několika velkých stromů. Další deště pak rozmáčení podpořily. Projevilo se to v celém údolí nejvíce však u hlavního startu a prvního přeskoku potoka. Situaci pomohly zlepšit 3 brigády pořadatelů s odvodněním prostoru a navezením kůry, přesto byl tento úsek velmi nepříjemný a spolu s dalšími podobnými přispěl k neobvykle špatným časům v hl. kategorii. V tomto ročníku získala Velká kunratická dalšího partnera - Triatlon Praha s.r.o. se zkušenostmi s pořádáním velkých závodů.

Při pořádání Velké kunratické se postupně vystřídala řada pořadatelů, rozhodčích a příznivců VK. Mnozí z nich se angažovali velmi dlouhodobě. Všem je za to třeba poděkovat.

Přírodní prostředí Kunratického lesa je celkově velmi zatěžováno, a to nejen během závodu. Proto se dnes nelze již vrátit k masovosti z 80. let. Nedovoluje to po některých majetkových změnách již ani prostor závodu. Je třeba dodržovat všechna opatření omezující negativní působení závodu na přírodní prostředí. To se dosud pořadatelům ve spolupráci s účastníky závodu dařilo, a proto v povolení závodu na dalších pět let souhlasil povolující orgán s úpravou limitů na 1 750 běžců přes hrádek a 3 400 celkem. Dává to dobré podmínky pro další existenci závodu. Doufejme, že pečlivé doržování podmínek a pravidel závodu časem opět umožní navýšení počtu účastníků.